Křesťanské pojetí Boha versus Bůh jako Jednota nerozlišených protikladů

Křesťanské pojetí Boha

„Bůh je láska“ – tak to alespoň tvrdí někteří křesťané. Ale toto tvrzení je pouze jejich víra a má jednu obrovskou logickou trhlinu. Pokud by Bůh – Stvořitel byla jen samá láska, pak vzniká nutně otázka, kde se ve Stvoření vzalo zlo? Křesťané si toto samozřejmě uvědomují a tak vymysleli Satana, kterému toto zlo podstrčili. Ale kde se vzal ten Satan? Vždyť podle nich stvořil Bůh všechno ze samé lásky, tak z čeho vznikl Satan. Takové a další otázky je možné klást dlouho. Křesťanství neumí odpovědět na otázku kde se vzalo zlo a proč Bůh dopouští zlo?

Jeden obrázek řekne víc než 20 minut povídání. Nakreslil jsem takovou představu na obrázku níže. Pojmy jemnohmotnost a hrubohmotnost jsem si vypůjčil od Abdrushina. Z Boha jako nekonečné lásky a dobra vzniklo Stvoření. Se zvětšující vzdáleností od Boha (Ducha) se stává svět více a více hmotným a až nejnižší úroveň je náš hmotný vesmír, ve kterém žijeme s našim hmotným tělem. Po smrti těla duše stoupá výše a výše, očišťuje se (třeba v Očistci) a snaží se přiblížit k Bohu. „Celý svět patří tomu zlému Satanovi“- je křesťanský pojem a Satan nás tahá směrem dolů do hmotnosti a snaží se nám překazit náš vzestup nahoru k Bohu. A čím je dole ten Satan ukotven? Jak to, že i on nechce stoupat vzhůru směrem k Bohu a boží lásce a dobrotě?

Celé toto pojetí je naprosto nesmyslné. Kdo má alespoň středoškolské vzdělání z oboru fyziky, tak mu musí být jasný nesmysl tohoto obrázku. Jemnohmotnost i hrubohmotnost je pořád jenom a jenom hmotnost. Celý stvořený svět je hmotné povahy. To jen Abdrushin se snažil nějakým způsobem ten svět myšlenek, psychiky, duší, astrální svět a akašu vymanit z pojetí tohoto hmotného světa a proto zavedl ty pojmy jemnohmotnost a hrubohmotnost.

Materialisté tvrdí, že hmota stvořila myšlenku, idealisté tvrdí, že myšlenka stvořila hmotu. Když se dva hádají, je pravda vždycky uprostřed. Hmota i myšlenka byly stvořeny současně a jsou to vlastně takové protipóly. Hmota působí na psychiku (myšlenku) a psychika (myšlenka) zpětně ovlivňuje zase hmotu. Jedno bez druhého nemůže existovat.

Bůh jako Jednota nerozlišených protikladů

Na křesťanství se mi vždycky líbila ta moudrost Ježíše a rady, které uděloval pro chování lidí na tomto světě. Např.:

„Co člověk zaseje, to také sklidí.“

„Kdo seje vítr, sklidí bouři“.

„Jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“

„Nestarejte se o to, co bude zítra, každý den má dost svých starostí.“

„Milujte své nepřátele.“

Ale v křesťanství jsem postrádal onu logiku uspořádání tohoto světa. Obrátil jsem se proto ve studiu k východním náboženstvím. Tam jsem narazil na vysvětlení pojmů jang a jin a celé uspořádání světa vypadalo najednou nádherně a logicky. Celý svět je rozdělen do polarity, do dvou principů jang a jin – viz tabulka:

JANG JIN
Muž Žena
Dynamický Klidná
Přizpůsobivý Stálá
Expanduje Přitahuje
Lehký Těžká
Čas Prostor
Plus Minus
Vzdušný Hmotná
Kyselý Zásaditá
Vypouklý Dutá
Rychlý Pomalá
Den Noc
Poledne Půlnoc
Letní slunovrat Zimní slunovrat
Teplo Chlad
Jednoduchý Složitá
Suchý Vlhká
Magnetický Elektrostatická
Světlo-vlna Světlo-částice
Vědomí Nevědomí
Tělo Duše
DOBRO ZLO

Ve výčtu polarit bychom mohli samozřejmě pokračovat dále, zde jsou jen ty nejzákladnější.

Znázornění těchto polarit ukazuje obrázek monády:

Bílá barva v obrázku monády představuje jang, černá barva jin. Žádný z principů není úplně čistý, vždy obsahuje příměs toho druhého principu. Pokud se monáda roztočí, znázorňuje to, jak se jeden princip přeměňuje v druhý. Na světě není nic stálého, neustále dochází k proměnám jednoho principu ve druhý a naopak.

Pokud si položíme otázku, z čeho tyto polarity vznikly, nabízí se nám odpověď, že vznikly z něčeho, co rozděleno nebylo. Bůh při svém tvoření rozdělil sám sebe do polarit, přičemž on jako Stvořitel zůstává nad touto polaritou, mimo tyto polarity. To je vyjádřeno na obrázku výše šedou barvou.

A tady vzniká problém, který já osobně nazývám „fatální omyl křesťanství“. Křesťanství tím, že propaguje dobrého a láskyplného Boha, vtáhlo Boha do polarity a ztotožnilo jej pouze s pólem jang. Jenže zlo na tomto světě ani křesťanství nemůže popřít. A tak za strůjce zla vymysleli Satana. Tím pádem jim připadá, že na světě bojuje Bůh se Satanem. Ale to tak není, celý svět je jenom hra těch pólů jang a jin a Bůh stojí mimo toto Stvoření, nad těmito polaritami – šedé kolečko.

Někomu by se mohlo zdát, jak někdo se může zabývat takovými formálními hloupostmi a hledat to, jaké vlastnosti má Bůh. Ale ono to hloupost není. Veškerá náboženství, veškeré duchovní směry se shodují na jednom: Smyslem našeho bytí, našeho pozemského putování je přiblížit se k Bohu. Pokud si představuji, že Bůh je dobro a láska a usiluji se k němu přiblížit dobrými a láskyplnými skutky, tak nedělám nic jiného, než že posiluji pól jin (zlo), protože v životě musí být rovnováha. Neštěstí a problémy se musí dříve nebo později v životě projevit.

Pokud mám ale představu, že Bůh je Jednota nerozdělených protikladů, tak cesta k Bohu je cestou rovnováhy mezi těmito protiklady, mezi póly jang a jin. Kdo se vychyluje z rovnováhy, ten nutně dříve nebo později dojde k problémům. Veškeré problémy našeho života jsou porušení rovnováhy mezi póly jang a jin.

 

Autor příspěvku: Milan Kučera, Agentura BYTÍ

 

Print Friendly, PDF & Email

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *